전체검색

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Zapomeňte na chladné kovové konstrukce. V rustikálním interiéru vládnou měkké textury, ale zároveň pevnost. Klasická sedací souprava s velvet upholstery mi dlouho připadala příliš elegantní na vesnický styl. Mýlila jsem se. Sametový povrch v barvě kapučína krásně kontrastuje s hrubými dřevěnými trámy na stropě. Důležité je vybrat hustě tkaný velvet, který odolá psím drápům i rozlitému vínu. Moje pohovka má odnímatelné potahy, takže je mohu dvakrát do roka vyprat. Pod nimi se schovává click-clack mechanismus. Když otočíte zády k sobě a zatlačíte, sedák se přemění na lehátko. Vděčím za to tomu, že jsem mechanismus vyzkoušela přímo v showroomu. Některé levnější varianty cvakají, ale nedrží. Tento drží pevně a po složení nevytváří žádný hrbol uprost?


Kdo někdy spal na rozkládací pohovce, ví, že nejhorší je ráno probudit se s pocitem, že ležíte na špalku. Kvalitní foam mattress dělá rozdíl. Paměťová pěna o hustotě 35 kg na metr krychlový kopíruje tělo, ale nepropadá se do úplného ztracena. U rustikálního stylu se často setkávám s názorem, že by vše mělo být přírodní, včetně matrace z koňských žíní. Realita je však taková, že v panelákovém bytě s podlahovým topením potřebujete prodyšnost, ale i izolaci od podlahy. Proto kombinuji dřevěný rošt s pěnou střední tvrdosti. Když k tomu přidám povlečení z bavlněného kepru s hrubší vazbou, mám pocit. jako bych spala v chalupě u kamen. Žádný syntetický lesk. Jen matný povrch, který se nezapař


Klasická rozkládací pohovka podlaha do obývacího pokoje malé ložnice? Zní to jako klišé, ale vyzkoušela jsem jich pět. Většina z nich byla buď příliš tvrdá na sezení, nebo se složitě roztahovala a zabírala půlku místnosti. Až jsem objevila pull-out sofa, který se vysouvá jako zásuvka. Místo skládání opěradla stačí vytáhnout rám a na něj položit matraci. U nás doma funguje jako gauč na čtení i jako nouzové lůžko. Samozřejmě narazíte na problém s úložným prostorem na povlečení a deky. Proto jsem zvolila model s dutým rámem, kam se vejdou dvě sady ložního prádla a jeden polštář navíc. Tohle řešení zachránilo moji ložnici před věčným chao


Když se řekne rustikální interiér, vybaví se mi okamžitě vůně suchého dřeva a pocit, že se můžete opřít o masivní trám, který pamatuje doby, kdy se nábytek dědil. Nejde přitom o žádnou dokonalou výstavní vitrínu. Je to přístup, který skrývá nerovnosti a učí vás žít s tím, že dřevo praská a kovová madla časem chytnou patinu. Moje první zkušenost byla katastrofa. Do garsonky o pětadvaceti metrech jsem natlačila těžký dubový stůl a hned mi došlo, že se v místnosti neotočím. Rustikální styl přitom nemusí znamenat obří kusy nábytku. Stačí vsadit na přírodní materiály a zachovat vzdušnost. Dnes bych místo obřího stolu zvolila menší jasanový se zaoblenými hranami a k němu dvě židle s dřevěnými sedáky. Zbytek prostoru by získal d

Když jsem před lety nastěhovala do bytu s obývacím pokojem o rozloze 18 metrů čtverečních, první myšlenka byla, že se sem nevejde ani pořádná sedačka, natož stůl pro hosty. Realita malých půdorysů je neúprosná. Každý centimetr musí mít svůj důvod. Zapomeňte na monumentální stěny s policemi. Místo nich vsaďte na otevřené regály, které prostor opticky neuzavřou. A co barvy? Světlé odstíny na stěnách jsou základ, ale pokud se bojíte sterility, přidejte jednu tmavší akcentovou plochu za sedací soupravou. Tím vytvoříte iluzi hloubky. Klíčové je také zbavit se zbytečností. Dejte si pauzu a projděte si každý kousek. Tři dekorativní polštáře stačí, deset už dusí. Pamatujte, že méně je v malém prostoru víc než kdekoli jinde.


V předsíni dělá zrcadlo zázraky i s organizací oblečení. Když vedle něj pověsíte věšák a pod něj postavíte botník, máte vše na očích a neztrácíte čas hledáním. Většina lidí si ale neuvědomí, že zrcadlo může sloužit jako designový prvek i ve spíži nebo v kuchyni. Malá obdélníková zrcadla mezi kuchyňské skříňky opticky odlehčí těžkou linku. Jen dejte pozor na mastnotu a páru. V kuchyni volte raději zrcadla s povrchovou úpravou proti mlžení, jinak je budete utírat každý


velmi důležitý je detail spárování. Když jsem dělala chybu u první rekonstrukce, zvolila jsem bílou spárovací hmotu k bílé lesklé dlažbě. to čistě asi tři týdny. Pak se spáry začaly barvit od kosmetiky, od vodního kamene, a já je drhla kartáčkem častěji, než jsem vařila. U druhé koupelny jsem zvolila spárovací hmotu o dva odstíny tmavší, než je hlavní barva dlaždice. Výsledek je mnohem přívětivější na údržbu a opticky spáry nesplývají v jeden flekatý povrch. A když vedle koupelny stojí obývák s pohovkou v velvet upholstery v tmavě modré, ty tmavší spáry působí elegantně a neutrálně – jako pojivo mezi dvěma odlišnými sv?