전체검색

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Když už mluvíme o mechanismech, nemůžu vynechat click-clack mechanism. Tohle je hit hlavně do malých obýváků, kde chcete mít rychlou změnu. Jedním pohybem sklopíte opěradlo a máte lehátko. Pokud potřebujete postel, stačí cvaknout a sedák se posune do vodorovné polohy. Je to geniální na odpolední zdřímnutí nebo pro jednoho hosta. Jen pozor na jednu věc: click-clack není určený pro každodenní spaní dvou dospělých. Je to spíš záložní varianta. Konstrukce bývá subtilnější a při pravém každovečerním rozkládání se může opotřebovat dř


Když jsem se stěhoval do většího bytu, chtěl jsem stejný princip, ale s větším komfortem. Místo složité knihovny jsem zvolil čalouněný panel za pohovkou. Na ten přišel měkký foam mattress o tloušťce šestnáct centimetrů, který se dal lehce složit a schovat. Samotná pohovka byla pull-out sofa s mechanismem, který vytáhl lůžko směrem k sobě. Zeď za pohovkou zdobila jednolitá šedá plsť, která tlumila zvuk a netahala barvu z obleče


Chtěla bych upozornit na jeden detail, který při open snadno přehlédnete: umístění sedačky vůči světlu. Pokud ji postavíte zády k oknu, bude přes den oslňovat. Pokud ji dáte bokem ke kuchyni, budete při vaření do lidí strkat lokty. Nejlepší je vytvořit pomyslný ostrůvek, kde sedačka nesousedí přímo se stolem, ale je od něj vzdálená aspoň 150 centimetrů. Tohle je minimální prostor pro pohodlný průchod. Pokud máte opravdu málo místa, zvažte konferenční stolek s kolečky, který snadno odsunete, když potřebujete rozložit pos


Vyzkoušel jsem dřevěné obklady, betonovou stěrku i textilní panely. Každý materiál s sebou přináší vlastní problémy. Dřevo v paneláku může rezonovat a přenášet hluk od sousedů, stěrka zase vyžaduje naprosto rovný podklad. U textilních panelů jsem narazil na prach, který se na nich drží, a na to, že se nedají snadno čistit. Nakonec jsem zakotvil u kombinace omítky a jednoho kusu bytelného nábytku. Když do místnosti postavíte slušnou pohovku, najednou stěny nemusí nést celý design otevřeného prostoru s


Zásadní otázkou v otevřeném design otevřeného prostoru bývá spaní. Pohovka, na které se po večerech válí, musí být v noci stejně pohodlná jako postel. Moje první řešení byla klasická rozkládací sedačka s tenkou pěnovkou, ale po týdnu mě bolela záda. Pak jsem objevila sofistikovanější kousky. Kvalitní sofa bed už dneska není žádná katastrofa. Hledejte modely se skutečným slatted frame z buku, který se vysune a vytvoří rovnou plochu bez hrbolu uprostřed. A k tomu foam mattress o tloušťce aspoň 16 centimetrů. Tohle už není nouzovka pro babičku na návštěvě, ale regulérní lůžko, kde se vyspíte stejně dobře jako v ložn


Co se týče povrchů, letos válcuje velvet upholstery. Ale pozor, samet není samet jako samet. Levnější varianty z polyesteru se po roce žmolkovatí a ztrácejí barvu. Hledejte směs s viskózou nebo bavlnou, ideálně s hustotou vlasu nad 250 gramů na metr čtvereční. U jednoho klienta jsem použil tmavě modrý samet na rozkládací pohovku a udělal tím zázrak. Místnost působila útulně a zároveň luxusně. Samet je navíc praktický. Skvrny se dají snadno vyčistit jemným mýdlem a vodou. Kdo má doma děti nebo psa, nemusí se b


Problém ovšem nastane, když do té ložnice potřebujete vměstnat ještě postel pro návštěvy. Nemáte šatnu, ani samostatný pokoj. Pak přichází ke slovu praktický kus nábytku s dvojí funkcí – a barva jeho čalounění najednou hraje prim. Klasická bílá nebo šedá jsou sice bezpečné, ale v malém prostoru působí sterilně. Vezměte si třeba pohovku s výraznou krémovou se žlutým podtónem – ta místnost okamžitě prohřeje. A když pod ni schováte věci, jako je ložní prádlo nebo deky, máte i úložný prostor, který by jinak zabrala komoda. Věřte mi, přestěhovat polštáře z jedné skříně do druhé je otrava, které se vyhnete jedině chytrým výbě


Zapomínat bychom neměli ani na doplňky. Interiérové barvy nekončí u stěn a nábytku. Když máte pohovku v syté barvě, může být fajn přidat polštářky v podobných, ale světlejších tónech. Nebo naopak – pokud je sedačka neutrální, oživte prostor barevným koberečkem či přehozem. Já třeba na podzim přidávám meruňkové polštáře a v zimě tyrkysové – hosté se pak cítí vítaně a mně se líbí, že se interiér proměňuje podle ročního období. Jen dejte pozor, ať jich nemáte moc – v malém bytě každý kus sedacího nábytku zabírá cenné místo a přeplácanost působí stísně


Na závěr jedna zkušenost z praxe. Když jsme pořizovali nový nábytek, chtěli jsme k němu ladit i barvy stěn. Vzali jsme vzorníky a přikládali je k sedačce za bílého denního světla. Výsledek? Modrá pohovka s click-clack mechanismem a slatted frame vypadá skvěle vedle světle šedé stěny, ale vedle bílé by ztratila svůj charakter. A věřte, že správně zvolené interiérové barvy dokážou oklamat i malý prostor – působí pak vzdušně, i když máte pod sedačkou schovaných pět dek a dva polštáře. Hosté se tu vyspí jako v bavlnce, a vy se nebudete stydět, když zazvoní nečekaná návštěva. Barvy dělají víc, než si mysl?